Studie a analýzy

Vodní režim v povodích řek Spréva (Spree) a Černý Halštrov (Schwarze Elster) v lužické hnědouhelné oblasti je významně narušen zvyšováním hladiny spodní vody, odtokem vody z oblastí s dosud aktivní těžební činnosti a sanačních činností. Zejména v posledních třech suchých letech 2018–2020 se prokázalo, že disponibilní voda v povodích řek Spréva, Černý Halštrov a Nisa (Neisse) může pokrýt potřeby vodního hospodářství pouze uspokojivě a v určitých mezích. S ohledem na změny klimatu a postupný útlum těžby hnědého uhlí se situace v zásobování vodou pravděpodobně dále zostří. Díky útlumu těžby hnědého uhlí do roku 2038 potřeba vody na zatápění dolů dále vzroste a zároveň ubyde voda odčerpávaná z dolů za účelem snižování hladiny spodní vody.

Cílem studie je na základě dostupných informací popsat současný vodní režim, správu povodí a také vývoj managementu podzemních a povrchových vod po ukončení těžby v Lužici (Lausitz). Na základě těchto dat je třeba nastínit možnosti a limity v oblasti správy zdejších povodí. Kromě toho je třeba představit varianty postupů směřujících ke stabilizaci a podpoře vodního režimu v Lužici za předpokladu, že nároky na využití daného území zůstanou stejné nebo by se v souvislosti se strukturálními změnami (útlum těžby hnědého uhlí, rozvoj nových průmyslových odvětví) mohly dále zvyšovat.

Vzhledem k změně rámcových podmínek předčasného ukončení využívání (a těžby) hnědého uhlí a ke změnám klimatu je třeba ověřit cíle správy (obhospodařování) vodních toků nejprve pro období, kdy bude probíhat zatápění zbytkových jam po těžbě a v případě potřeby tyto upravit. Přitom je třeba vzít v úvahu také dobu po ukončení zatápění, zejména kvůli odparu vody z jezer, kvalitě vody v jezerech a kvalitě podzemních a povrchových vod. Obnova do značné míry samoregulačního vodního režimu za podmínek vzniku jezer, výsypek povrchových dolů a vnějších odvalů s výrazně změněnou tvorbou podzemní vody je obtížnější také s ohledem na probíhající změny klimatu. Především častější a déle trvající období sucha způsobí značné konflikty uživatelů vody. Zde je třeba učinit politické rozhodnutí, do jaké míry budou uznány určité nároky uživatelů vody, což si v daném případě  může vyžádat nákladná technická opatření na podporu vodního režimu.

Od založení Evropské unie se jednotlivé státy snaží nejen o propojení hospodářského prostoru, ale také o propojení příslušných právních principů. Z množství směrnic vyplývá množství nařízení, požadavků a ohlašovacích povinností. Pokud jde o schvalování nových těžebních činností z hlediska vodního hospodářství, je třeba odkázat pouze na Rámcovou směrnici o vodách (EG-WRRL). Zejména environmentální cíle uvedené v článku 4 k dosažení dobrého ekologického stavu nebo potenciálu a dobrého chemického stavu vod včetně zákazu jejich zhoršování jako závazného environmentálního cíle. Na úrovni spolkové republiky specifikuje evropskou předlohu Vodohospodářský zákon (WHG) a na zemské úrovni v Sasku je to Saský zákon o vodě (SächsWG). Za výkon vodního práva jsou odpovědné saské vodoprávní úřady.

Cílem studie je vytvoření příručky, která poskytne projektantům, těžařům a úřadům souhrn relevantních právních předpisů a opatření/požadavků ze strany EU a orgánů na státní úrovni pro plánování a schvalování nových těžebních projektů s ohledem na vodu jako na chráněné médium. Odhad negativních dopadů nových těžebních činností na toto chráněné médium, tedy na „vodu“, je také součástí studie, stejně jako strategie, jak se takovým dopadům vyhnout nebo je minimalizovat. Tato studie není právně závazná. Jejím záměrem je pouze poskytnout přehled případných relevantních právních předpisů a pomoc aktérům při orientaci v dané problematice.

Vypracované pokyny pro nové ekologické těžební činnosti, zejména integrovaný rozcestník, nabízejí saským úřadům, inženýrským kancelářím, odhadcům atd. Orientační pomůcku při plánování nových těžebních projektů a kontrole jejich slučitelnosti s evropskými a státními právními požadavky. Porovnání saských a českých zákonů a vyhlášek v souvislosti s plánováním nových těžebních projektů ukazuje rozdíly a umožňuje použití vodítka a v něm implementovaného průvodce pro plánování českých těžebních projektů v příhraničním regionu.

Kontakt:

vostry.l@kr-ustecky.cz

Jedním z klíčových předpokladů dlouhodobě udržitelné kvality vody v budoucích jezerech ve zbytkových jámách je zajištění dostatečně kapacitního zdroje kvalitní napouštěcí vody. Hluboká jezera mají výborné samočistící schopnosti a do určité míry si dokáží poradit i s přítokem vody se zhoršenou kvalitou, např. charakteru důlních vod. To se potvrdilo i v případě již napuštěných jezer Barbora, Milada a Most v Ústeckém kraji, či jezera Medard, které je rovněž téměř napuštěno, kdy jezera dosáhly oligotrofie již v průběhu napouštění. Nepotvrdily se tak původní obavy z acidifikace jezer ve zbytkových jámách z důvodu nedostatečného oddělení stařinových vod od vod jezerních. Závažnější problém bude představovat hrozba eutrofizace a zasolování jezer. Nicméně i tak se bude jednat o procesy, které se projeví spíše v horizontu několika desetiletí. Bude tak záležet na výchozí kvalitě vody v jezeře po jeho napuštění, a proto je důležité věnovat více pozornost zdroji napouštěcí vody. Jezera ve zbytkových jámách nebude možné „vypustit“ a tak další osud kvality jezerní vody bude zcela závislý na tom, co do jezera přiteče.

Kompendium stávajících poznatků řeší jednak Hydrografickou situaci v SHP, kde je vyhodnocena její základní charakteristika, zhodnocení změn v důsledku rozvoje těžby (přeložky toků, změny dílčích podpovodí jednotlivých těžebních lokalit, převody vod mezi podpovodími apod.).

Dále jsou řešeny možné zdroje vody pro zatápění zbytkových jam, především definování zdrojů, zhodnocení jejich kvality, kvantity a disponibility.

Kompendium taktéž řeší potenciální zdroje kontaminace budoucích jezer ve zbytkových jámách – definování zdrojů a jejich zhodnocení.

Pro vodní tok Ohře je důležité zachování minimálních průtoků pod VD Nechranice o velikosti 8 m³/s. Pro možné odběry na zatápění lomů lze vyhradit maximálně cca 1,5 m³/s (dle Povodí Ohře, státní podnik).

Z prvotních předpokladů, uvedených v plánech sanací a rekultivací, které zpracovávají těžební společnosti, vychází, že hydrická rekultivace postiženého území bude trvat 39 let a bude potřeba cca 119 mil. m³ vody.

Kontakt:

vostry.l@kr-ustecky.cz

Jedním z klíčových předpokladů dlouhodobě udržitelné kvality vody v budoucích jezerech ve zbytkových jámách je zajištění dostatečně kapacitního zdroje kvalitní napouštěcí vody. Hluboká jezera mají výborné samočistící schopnosti a do určité míry si dokáží poradit i s přítokem vody se zhoršenou kvalitou, např. charakteru důlních vod. To se potvrdilo i v případě již napuštěných jezer Barbora, Milada a Most v Ústeckém kraji, či jezera Medard, které je rovněž téměř napuštěno, kdy jezera dosáhly oligotrofie již v průběhu napouštění. Nepotvrdily se tak původní obavy z acidifikace jezer ve zbytkových jámách z důvodu nedostatečného oddělení stařinových vod od vod jezerních. Závažnější problém bude představovat hrozba eutrofizace a zasolování jezer. Nicméně i tak se bude jednat o procesy, které se projeví spíše v horizontu několika desetiletí. Bude tak záležet na výchozí kvalitě vody v jezeře po jeho napuštění, a proto je důležité věnovat více pozornost zdroji napouštěcí vody. Jezera ve zbytkových jámách nebude možné „vypustit“ a tak další osud kvality jezerní vody bude zcela závislý na tom, co do jezera přiteče.

Stávající řešení hydrické rekultivace v současnosti aktivních hnědouhelných lomů – zdroje napouštění, sanace zbytkové jámy, bilance vod v podpovodí těžební lokality

Harmonogram zatápění jednotlivých zbytkových jam – definování vzájemných interakcí a vazeb, optimalizace a limity využití zdrojů napouštění

Posouzení prostorových možností vnitřních výsypek k zadržení vody pro její předčištění

Za předpokladu platnosti avizovaných termínů ukončení těžby uhlí na jednotlivých lomech by zatápění jejich zbytkových jam mělo být odstartováno jezerem ČSA (2026-2042), následované jezerem Libouš (2041-2052), a na něj by navázala jezera Vršany (2058-2060/62) a Bílina (2058-2077). Disponibilita uvažovaných zdrojů vody pro jejich napouštění je dostatečná, avšak s ukončováním zatápění jednotlivých jezer bude postupně docházet k určitému snížení disponibilních průtoků v souvislosti s trvalými převody části průtoků do napuštěných jezer.

Kontakt:

vostry.l@kr-ustecky.cz

Jedním z klíčových předpokladů dlouhodobě udržitelné kvality vody v budoucích jezerech ve zbytkových jámách je zajištění dostatečně kapacitního zdroje kvalitní napouštěcí vody. Hluboká jezera mají výborné samočistící schopnosti a do určité míry si dokáží poradit i s přítokem vody se zhoršenou kvalitou, např. charakteru důlních vod. To se potvrdilo i v případě již napuštěných jezer Barbora, Milada a Most v Ústeckém kraji, či jezera Medard, které je rovněž téměř napuštěno, kdy jezera dosáhly oligotrofie již v průběhu napouštění. Nepotvrdily se tak původní obavy z acidifikace jezer ve zbytkových jámách z důvodu nedostatečného oddělení stařinových vod od vod jezerních. Závažnější problém bude představovat hrozba eutrofizace a zasolování jezer. Nicméně i tak se bude jednat o procesy, které se projeví spíše v horizontu několika desetiletí. Bude tak záležet na výchozí kvalitě vody v jezeře po jeho napuštění, a proto je důležité věnovat více pozornost zdroji napouštěcí vody. Jezera ve zbytkových jámách nebude možné „vypustit“ a tak další osud kvality jezerní vody bude zcela závislý na tom, co do jezera přiteče.

Tato zakázka se zabývá vyhodnocením vývoje kvality vody od zahájení do ukončení napouštění jezer Most a Milada s ohledem na kvalitu vody použitých zdrojů pro napouštění.

Dále je zde provedeno zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody v jezeře Barbora, popis klíčových procesů ovlivňujících vývoj kvality jezerních vod ve zbytkových jámách a zhodnocení možných trendů dlouhodobého vývoje kvality jezerních vod s definováním možných rizik, managementu či nápravných opatření.

Závěrem bude zpracováno doporučení pro budoucí zatápění dalších zbytkových jam z hlediska zajištění dlouhodobé kvality jezerních vod.

Přestože ve sledovaných přítocích docházelo k výskytu nadlimitních hodnot některých parametrů, kvalita vod ve sledovaných jezerech si zachovává převážně oligotrofní charakter s potenciálem jejich využití jako zdroje pitné vody.